Já to říkala...

5. února 2017 v 19:54
...že jsem nevydržela psát ani pitomej deníček!

Ale jsem tu zas. A kupodivu je zase neděle :D

Tentokrát ale můj hněv není mířen proti tomuhle pochybnýmu dnu. Nýbrž proti mužskému pokolení.
Právě jsem totiž ztratila měsíc života s tvorem, který se prostě z ničeho nic rozhodl okázale ignorovat mojí existenci. Nevím jestli mě sere štve víc fakt, že nevím proč, nebo to, že se vůbec k něčemu takovýmu uchýlil. Měsíc intenzivní komunikace, zdálo se, že k sobě máme blízko. Mám velmi mizernej odhad na lidi. Moje největší potíž. Vždycky mám tendence vidět na nich to lepší. Moje smůla.

Na druhý straně mám na krku zoufalou kamarádku, která má opačný problém. Tu zase stíhá jeden kolouch jak vosa malinovku. Tak co to je ale? Pokud to tu čteš a si mužskej, můžeš se obtěžovat vysvětlit jak vy mužský vlastně (ne)myslíte?
Ze všech stran slýchám řečičky o tom, jak jsou ženský složitý a kdesi cosi. Ve finále člověk zjistí, že ten chlap je snad ještě horší. Tak já jakoby nevim no. On si pak člověk připadá tak trochu, jak to říct slušně...jako debil.

Máš taky nějakej příběh o podivnym chování toho druhýho (chtěla jsem napsat jenom chlapa ale budeme genderově vyvážení, prej to teď frčí)? Sem s nim!

No a jinak přikládám pohodindovou tancovačku pro nedělní večer. To jenom abych nebyla takovej pes protivnej.

Tak se měj a lepší zítřky!
Já se vrátim.

https://www.youtube.com/watch?v=C6H6tqzx4S4&index=6&list=FLUhT0tVTLftZJ3xL6UdJF6Q
 

Šílenství pokračuje...

8. ledna 2017 v 22:54
...kupodivu. Většina lidí nenávidí pondělí. Já planu nehynoucí nenávistí k nedělím. Jsou depresivní. Nenávidím je. Tejden je za tebou a další před tebou. Takovej ten odpornej předěl co se táhne jako smrad. Krom toho byly neděle vždycky k uzoufání nudný. Povinný návštěvy příbuzných, obědy, příšerný hesla ze strany rodičů typu "Zítra hola hola, škola volá!". Bože můj.
Ve starším věku to střídají kocoviny, morální i fyzický a žaludeční neuróza z práce.

Zejtra do práce nejdu, tak si tu tak sedim, popíjim víno a neděli nenávidim dál. A zatímco zahlcuju tvůj mozek mejma myšlenkama, říkám si, jestli nejsem zahořklá tak nějak až moc. Tohle je perfektní myslánka. Člověk k tomu ani nepotřebuje hůlku. Myslim, že je dobrý když si lidi posílaj myšlenky dál. Ne všechny. V rozumný míře, chápeš.

Jen se mi honí hlavou kde je asi ta rozumná míra. Myslim, že je obrovská spousta podobnejch internetovejch vejžbleptů, vylévání srdíček a tak. Může to mít vůbec konec nebo řešení? Zanikne tohle všechno s posledním čtenářem? A bude vůbec někdy někdo takovej? Musíš mě omluvit, teprv se s touhle formou ventilace seznamuju, tak řeším možná až příliš velký nesmysly.

Zpět k neděli. Piju tu pálavu, moc dobrý víno. Doporučuju. Pokud teda nejsi alkáč nebo ti není 13 a nemáš pocit, že můžeš všechno a jsi drsnej. Protože prostě ve 13 drnej nejsi. A nebudeš.
Vzpomínám si kupodivu na jednu nedávnou a vcelku zábavnou neděli. Minimálně ne tak krutou. Člověk neměl ten divnej pocit, že ho něco tlačí, asi čas. Venku bylo hezky, teplá zima. Bylo to před Vánocema. Seděla jsem na zahradě s kočkou na klíně, svítíčko nám slunilo do kožichů. Bylo to zvláštní bájo. Vlastně to nebylo moc zábavný. Spíš příjemně klidný. Těhle klidnejch dnů by si měli lidi vážit. Mám pocit, že je to hnací síla.

Prostě jenom tak být. Neděle vlastně možná nebudou tak zlý.

K.

Zbláznila jsem se...

7. ledna 2017 v 0:09
...nedovedu si jinak představit co mě proboha vedlo k tomu abych si založila blog. Možná je to tím, že je venku taková zima, možná samotou a nebo taky tim, že jsem prostě jenom neúspěšná a zhořklá znuděná kačena co nemá do čeho dloubnout.
Každopádně vim s určitostí, že ten kdo sem zavítá a bude tyhle žvásty číst, nebude na tom o moc líp než já. Takže - vítej v klubu.

Tuhle kratochvíli jsem nikdy neprovozovala. Nikdy jsem nebyla schopná si ani vést deník protože mě to po pár stránkách přestalo bavit. Ono taky co tam psát, když je vám 13, kluci vás nechtěj a život je záživnej asi tolik co sraz přátel vyšívání.
Nicméně mi pořád někdo neustále cpe, že zkusit se má přece všechno, co na tom, že ze sebe třeba uděláte naprostýho retarda nebo si uženete kapavku.

No a tak to zkoušim. Celej život mám v duchu "ono to nějak dopadne", tak nějak dopadne i tohle. Beztak to za tejden smáznu (jde to tu vůbec smazat?!).

A tohle je vrchol mojí kreativity. Když teda pominu fakt, že dokážu vybarvit omalovánky a nakreslit domeček jedním tahem. Pro dnešek to stačí.

K.

Kam dál

Reklama